Kolečkáče.cz

V dnešní škole bruslení si povíme něco o důležitých činnostech, které samotnému bruslení předcházejí. O důležitosti rozcvičky ví zřejmě každý sportovec, pro samotné bruslení je důležité zvládnout základní bruslařský postoj, neméně důležité je také umět bezpečně padat a následně vstát.

Rozcvička

Rozcvičení provedeme podobně jako před každým jiným sportovním výkonem, dokonce si myslím, že díky pravidelnému bruslařskému pohybu není příliš velké riziko svalových zranění. To však neznamená, že by nám kvalitní rozcvičení ublížilo. Naopak, kvalitním rozcvičením urychlíme regeneraci. Délka a kvalita rozcvičky by měla záviset na intenzitě bruslení. Pokud se chystáte jen na pohodovou jízdu v parku, stačí rozcvička krátká, před závodem naopak bude rozcvičení intenzivnější.  Jak jsem již napsal, platí pro rozcvičení stejné zásady, jako pro každou jinou sportovní aktivitu. Tedy začínáme od hlavy dolů, nejdříve provádíme protahovací a až následně švihová cvičení. Rozcvičku lze provádět na bruslích, začátečníci ji provádějí raději na trávě.

Základní postoj

S nácvikem základního postoje začneme na travnaté ploše. Začátečníci určitě získají větší sebevědomí, minimalizují-li riziko pádu. Při postavení se do základního postoje je nejdůležitější poloha nohou. Nohy musejí být dostatečně pokrčeny v kolenou, což platí takřka pro každou činnost na bruslích. Při správném postoji by kolena měla zakrývat výhled na brusle. Trup a hlava jsou vzpřímeny, paže máme před tělem mírně pokrčeny. Pohled očí by měl vždy směřovat dopředu, nikoliv na brusle.
Brusle jsou od sebe vzdáleny přibližně na šířku ramen, paty jsou u sebe, špičky směřují směrem ven (tzv. V postoj). Toto je výchozí postoj pro jízdu vpřed. Pro zpomalování při jízdě z kopce nebo při základním způsobu zatáčení používáme tzv. A postoj, kdy jsou špičky u sebe a paty směřují ven (určitě znáte lyžařský pluh). Velmi důležitý je tzv. nůžkový postoj. Zvyšuje naši stabilitu, je velmi dobře použitelný při přejíždění terénních nerovností. Spočívá v tom, že při paralelním postavení nohou je jedna noha více vepředu oproti druhé, vzdálenost nohou záleží na druhu přejížděné překážky.
Při nácviku základního postoje si můžeme také vyzkoušet všechny hrany koleček. Zní to sice trošku  zvláštně, ale kolečka mají opravdu hrany, stejně jako třeba sjezdové lyže. Pokud  bruslař tlačí v základním postoji kotníky k sobě, dostane se na vnitřní hrany. Postoj na obou vnitřních hranách je nejčastější chybou začátečníků, na obě vnitřní hrany bychom se při správném bruslení neměli dostat, pouze s výjimkou přibržďování v A postoji. Vnitřní hranu používáme především pro odraz.
Pokud držíme kotníky v paralelním postavení, jsme na středních hranách. Ty zkušení bruslaři snad s výjimkou sjezdů příliš nevyužívají, méně pokročilí bruslaři používají střední hrany ke skluzu.
Pokud budou vaše kotníky směřovat od sebe, dostanete se na vnější hrany. Ty jsou důležité při zatáčení, zkušenější bruslaři je využívají pro skluz.

Vstávání

Abyste mohli začít bruslit, budete se muset umět zvednout ze země. Třeba při výcviku lyžařských začátečníků to bývá velký problém, kolečkové  brusle přeci jen nejsou tak dlouhé, takže při správném postupu by to nemusel být tak velký problém. Nejprve si klekneme, poté jednu nohu postavíme na kolečka tak, že úhel mezi stehnem a lýtkem je asi 90 stupňů. Obě ruce položíme na pokrčené koleno a zatlačením do kolena se zvedneme do stoje.

Kontrolovaný pád

Pády jsou určitě nejméně příjemnou věcí týkající se bruslení. Asfaltový nebo betonový povrch pochopitelně oproti sněhu působí na tělo velmi nepřívětivě. Pádům, zejména u začátečníků, samozřejmě nejde úplně zabránit, proto je třeba minimalizovat škody. Úplnou samozřejmostí musí být dostatečná výstroj. Pokročilý bruslař by měl používat minimálně přilbu a chránič zápěstí, začátečník by měl mít i chrániče loktů a kolen. Zvládnutá technika pádu nám nejenom zabrání větším zraněním, ale bruslařům i zvýší sebevědomí a potlačí psychickou bariéru vznikající ze stachu z pádu. Techniku nejprve nacvičujeme na trávě.
Při nácviku pádu se snažíme co nejvíce přikrčit, abychom snížili těžiště a přiblížili se co nejvíce povrchu. Dlaně jsou otevřené, kolena a lokty jsou pokrčeny. Nejprve padáme na chrániče kolen, poté rozložíme pád rovnoměrně na chrániče loktů a zápěstí, celý pád plynule dokončíme. Vždy se snažíme padat dopředu, když už jsme nuceni spadnout dozadu, musíme především předklonit hlavu a paže položit vedle sebe, nikdy je nedáváme pod tělo. Snažíme se také nepadat na hýždě a kostrč, jelikož tyto nárazy jsou velmi bolestivé.